Setkání s démony

Jak si to obvykle představujeme

Někteří si myslí, dokonce i někteří křesťané, že démoni neexistují. Podobně jako kdysi Saducejové popírali existenci andělů, zázraků a vzkříšení, a stejně jako dnešní liberálové. A pak je tu druhá strana, která vidí “čerta na každém kroku, a za každým rohem”. Každá “špatnost” je způsobena prokletím a rarachem. Jjiní zase věří pouze v náhodu. Pro některé je každá mentální nemoc způsobená démony, a jejich vyhánění je provázeno autoritativním křikem, “nařizováním a svazováním” ve jménu Ježíše, připomínající exorcismus Emily Rose či nějaký jiný horrorvý film. A ačkoliv za mnohými psychickými problémy opravdu stojí nevyznaná vina, hřích, zášť, neodpuštění, žárlivost, neurovnané vztahy apod., boží řešení s kontaktem s démony je v moci, a ne v mocném křiku.

Před pár lety v Ghanské Akkře v západní Africe jsem byl svědkem vymítání ďábla z domu, kam se stěhovali noví nájemníci. Je tradicí pozvat si vymítače ďábla, aby váš nový domov byl očištěn. Když jsem však kolem toho domu, kde probíhal právě takový “exorcismus” procházel, myslel jsem, že tam došlo k rvačce a jsem svědkem brutálního domácího násilí. Vyvedli mne z omylu s tím, že daný objekt je právě “očišťován a posvěcován”. Tak je to vnímáno v té tradici, pravdou však bylo, že “křesťanský” šamanistický rituál byl spíše vzýváním démonů a jejich přivoláváním, než jejich vyháněním.

Jak to skutečně je

Když Ježíš vyháněl démony bylo to vždy autoritou slova a nikoliv množstvím svých slov, či jejich křikem. Jen jednoduše řekl: “Umlkni a vyjdi z něho”. (Marek 1:25, Lukáš 4:34). Takové přehnané emocionální výjevy, kterých jsme někdy svědkem, jsou spíše na úrovni čarodějnických rituálů a zaříkávání, než na úrovni autority slova.

A když se mluví o démonech, většina lidí si představí pohybující se nábytek, strašlivé zvuky a oživlé mrtvoly, ale ono to ve skutečnosti může naopak vypadat docela nevinně. Takové setkání s démony může mít na pohled mírnou formu, bez syčení a vykašlávání vulgárností. Může to být třeba docela nevinná poznámka od milé příjemné cikánky, kterou tak nějak jakoby náhodou potkáte.

A to se přesně stalo i mně. Jdu si takhle z biblické hodiny a najednou přede mnou stojí. Cikánka a natahuje ke mně ruku a říká, že mi přečte mojí čáru života a vyloží budoucnost. Když jsem ji odmítnul s tím, že jsem dítě boží, že patřím Kristu a že nade mnou nemá moc, začala křičet a proklínat mě, že do roka zemřu. Už to bude pár let co uběhlo a jak vidno, jsem stále živý a její prokletí nade mnou nemělo moc. Člověk, který není zakotven ve víře, by možná podlehl stresu a věřil cikánskému prokletí víc, než slovu božímu. A možná by pak to prokletí mělo v jeho životě vliv, proto se my držíme Krista, a ne názorů světa.

Další příklad démonických projevů

O pár let později na Balkáně se nám stalo něco podobného. Připravovali jsme evangelizační setkání a já v sále v modlitbách sledoval jak lidé přicházejí, aby slyšeli o spáse. Moje žena, která v té době byla ve vysokém stupni těhotenství, si odskočila koupit lahev balené vody. Vrátila se celá třesoucí a se slzami v očím a povídá, že k ní přišla mladá romka, která ji řekla, že to dítě, které nosí v sobě, se narodí mrtvé. Vědel jsem hned, že tohle je démonický útok na naše setkání. Útok na to, abych se nemohl soustředit na kázání, a abychom snad pod tímto tlakem setkání zrušili. Tohle byl hlas démonů. Tohle byl zaručeně hlas z pekla.

Písmem poznáte, odkud vítr vane

A jak jsme to věděli? Přemýšlejte se mnou, o Bohu a o tom jak zjevil svůj charakter v Písmu. Zaprvé, pokud by tohle byla zpráva od Boha, a chtěl by nás připravit na budoucí tragédii, nevybral by si takový zlý způsob. Bůh by se nás snažil nejen informovat, ale zároveň i utěšit. Tedy Bůh to nebyl. A podle načasování, i podle charakteru toho, jak zle nám ta zpráva byla zjevena, bylo jasné, že se jedná o to, abychom byli zraněni. A jak víte, strach lidi paralizuje. Ti co se bojí nejdou vpřed a zůstanou stát. To byl ten záměr té zprávy, abychom se stáhli, a aby byla zastavena naše misie. Dále také víme, že démoni neznají budoucnost. Bible jasně říká, že smrt a otázky života patří do moci Hospodina.

Bůh je Bohem, jenž nás zachraňuje (život). Je to on, Panovník Hospodin, kdo vyvádí z tenat smrti (rozhoduje o smrti). (Žalm 68:21)

A byla to pravda. Ve tváři tohoto zjevení démonů jsme se naopak utvrdili, že naše setkání je tak důležité, že i démonům už vadí, a proto na nás útočí. A setkání byl opravdu ke slávě boží. Démoni opět neměli pravdu, protože dcerka se narodila krásná a zdravá a navíc slouží s námi na misijním poli a má v srdci lásku pro Boha i pro lidi na Balkáně. A nedivte se, démoni nemohou jinak, než lhát, neboť jejich otec, je otec lži, a nemůže jinak než lhát, neboť pravda v něm není.

Démonická posedlost

Rozlišujeme mezi tím, jestli je někdo démony pouze ovlivněn a nechává se ovládat jejich našeptáváním, nebo zda je jimi doslova posednutý, třeba jako byl Jidáš, který měl v sobě Ďábla, nebo člověk, který měl v sobě doslova celou legii démonů (Marek 5:9-15), a nebo třeba Marie Magdalská, ze které Ježíš vyhnal démonů sedm (Marek 16:9, Lukáš 8:2). Já potkal jednoho, který v sobě také někoho měl. To setkání s tím člověkem bylo velmi zajímavé. Ačkoliv nepodporuji vykládání snů, tu noc Bůh ke mě promluvil ve snu a jasně mi ukázal, co se stane. Věděl jsem že to příjde, protože mi to Bůh dopředu ve snu zjevil. Nebudu rozepisovat složité detaily, ale jak mi bylo ukázáno v mém snu, ten člověk, který byl na droze zvaná Crack, chtěl nekoho zabít nožem. V jednom momentu jsem ho povali na zem a držel jej, zatím co ostatní okamžitě zavolali 911. Stalo se mi to při mém pobytu v USA a zásahová jednotka byla na naší adrese do minuty. Běhěm té doby však ten člověk, kterého jsem držel na zemi na mne začal mluvit medovým hláskem, ať jej pustím, že se nic neděje a vše je v pořádku, když jsem odmítl, jeho tvář i hlas se skutečně změnili a začal na mne hrubým hlasem říkat, že temnota a Princ démonů jsou na jeho straně ať jej tedy pustím. Chvíli hodný, chvíli zlý. Opravdu jsem až nevěřil svým očím, protože teď to bylo fakt jak z filmu.

Pamatujte si však, že v Bibli jsou to vždy démoni, ti nečistí, kteří křičí, a nikdy ne ten, který je vyhání.

Maskovaní démoni

Nejhorší však jsou ty démonické síly, které lze těžko rozpoznat. Mluvím o těch vlcích v rouše beránčím, kteří vyjdou z vás, ale nejsou z vás. Nejvíce problémů na misjním poli nám totiž skutečně způsobují jiní křesťané (jsou li vůbec křesťany). Slovo ďábel pochází z řeckého slova DIABOLOS a znamená obviňovatel bratří, nebo li ten, který obvinění-vrhá DIA-BOLOS. Ten satanský duch, kdy tělesní, závistiví, věřící jiných sborů vás začnou osočovat, je namířen ne proti vám, ale proti božímu dílu. Pomluvy za vašimi zády od bratra bolí nejvíce. Ale protože nás Písmo učí rozpoznávat duchy, víme, že činíme správně.

Hledej pravdu, slyš pravdu, uč se pravdě, miluj pravdu, mluv pravdu, drž se pravdy, braň pravdu až do smrti, protože pravda tě osvobodí od hříchu, od ďábla i od smrti… Nejmilejší, žijte podle poznané pravdy, která vítězí nade vším a mocná je až navěky – Mistr Jan Hus