Mužské setkání – Vůdce, který je veden

Řekl jim: „Pojďte za mnou a učiním z vás rybáře lidí.“
Oni hned zanechali sítě a šli za ním. (Matouš 5:19-20)

Nikdo z nás křesťanů sám o sobě není dostatečný a sám o sobě není tím, kým by měl být. Tohle je jedna ze základních kvalit dobrého vůdce, když si uvědomí, svojí potřebu po Ježíši. Když si uvědomí, že bez Něj nezmůže nic. Naše dostatečnost je pak naplněna v Jeho povolání, když nás Ježíš volá a zve, abychom Ho následovali, a že On z nás učiní to, co nejsme, rybáře lidí.
Tohle je ta rovnice, která v životě misionáře, či jakéhokoliv vůdce, nesmí chybět. A to je to, že Jeho povolání nás uschopňuje a činí z nás to, co nejsme a na co přirozeně nemáme a stáváme se tím, čím nás Bůh chce mít.

Je to Boží dílo v nás, a není z nás, aby se nikdo nemohl chlubit. Náš úkol je se podřídit a nechat se vést. Proto je tak nebezpečné a alarmující, pokud se někdo prohlašuje za vůdce, ale jeho život není o následování. Nikomu se nepodřizuje a není pod žádnou autoritou. Od takových raději dále. Takový odmítavý postoj proti autoritám se projevuje i v tom, že odmítají autoritu druhých. To se třeba dělo v církvi v Korintu, kde si věřící vybírali své vůdce a zároveň se odmítali podřídit jiným, včetně apoštola Pavla, jehož autoritu neuznávali a zpochybňovali.

Dověděl jsem se totiž o vás z domu Chloé, bratří, že jsou mezi vámi spory.
Myslím tím to, že se mezi vámi říká: Já se hlásím k Pavlovi, já zase k Apollovi, já k Petrovi, já ke Kristu.
Je snad Kristus rozdělen? (1.Korintským 1:11-13)

Hleďte na to, co máte před očima! Je-li si někdo jist, že je Kristův, nechť si uvědomí, že jako je on Kristův, tak jsme i my!
I když se trochu víc pochlubím pravomocí, kterou mi Kristus dal – abych u vás stavěl, a ne bořil – nebudu zahanben. (2.Korintským 10:7-8)

To zase začínáme sami sebe doporučovat? Či potřebujeme snad jako někdo doporučující listy k vám nebo od vás?
Naším doporučujícím listem jste vy sami; je napsán na našem srdci, všichni jej znají a mohou číst. (2.Korinstkým 3:1-2)

Něco takového lze vidět v tzv.Eparhiích a Diecézích, kde určité uzemí spravuje nějaká církev, a jiní nejsou vítáni a je napadána jejich autorita.
Kdysi před lety jsem chtěl s přáteli učinit (z určitého důvodu) setkání pastorů českých sborů a církví a zvedla se veliká vlna nevole a byli jsme od našich bratří napadeni jako si to vůbec dovolujeme a jakou autoritou to činíme. Asi měli strach, že by mohli přijít o své “právo být první”.

Slova “já, já, já” a “moje, moje, moje” jen ukazují pýchu a vyvyšování nad druhé, na neschopnost se podřídit a být veden. Každý vůdce musí být ochoten být (Bohem) veden. Ale nejen Bohem, ale i Bohem delegovanou autoritou např.Pastýřem ve své církvi apod.

Něco jsem již o tom církvi psal; ale Diotrefés, který si osobuje právo být mezi nimi první, nás neuznává. (3.Janova 1:9)

Závěrem si pamatujme, že být dobrým vůdcem znamená být podřízen a veden. Pak budeme dobrými rybáři, dobrými vůdci, dobrými otci a manželi. Ochota nechat se vést a nechat se učit od Boha vedoucím nikdy nesmí chybět. A pokud tohle v životě máme, Bůh nás učiní tšmi, kterými nás chce mít.