Co člověk to názor. Proto je vždy nutné se opírat o Písmo. Bible nám dává definici pro život, pro manželství, pro vedení církve, utváří nám třeba správný názor na homsexualitu či popisuje misie a misijní tým. Jak to tedy je? Potřebuji vůbec misijní tým? Nemohu jet sám? A co nás učí Ježíš?
Ježíš posílal učedníky s evangeliem vždy ve skupině, přinejmenším po dvou.
Potom určil Pán ještě sedmdesát jiných a poslal je před sebou po dvou do každého města i místa, kam měl sám jít. (Lukáš 10:1)
Když Barnabáš a Saul splnili své poslání, vrátili se z Jeruzaléma do Antiochie a vzali s sebou Jana, zvaného Marek. (Skutky 12:25)
Pavel, Silvanus a Timoteus tesalonické církvi v Bohu Otci a v Pánu Ježíši Kristu: Milost vám a pokoj. (1.Tesalonickým 1:1)
Tu se apoštolové a starší za souhlasu celé církve rozhodli, že ze svého středu vyvolí dva muže a pošlou je s Pavlem a Barnabášem do Antiochie. Byli to Juda, kterému říkali Barsabáš, a Silas, přední muži mezi bratřími. (Skutky 15:22)
Tady třeba máme Apoštola Pavla, Barnabáše, se kterým cestoval i Jana Marka, kterého vzali s sebou. To je tým dvou, tří i čtyř. V Tesalonickým to byl Pavel, Silvanus a Timoteus, do Antiochie šli Pavel s Barnabášem + Judou a Silasem. Tedy ten princip, kdy Ježíš posílal po dvou, není mandatorní, ale instruktivní. O co v tom doporučení jde je, že hlavně člověk necestuje sám. Je to zmnoha důvodů, které fungují jako “pokrytí” v mnoha rovinách. Jednak se jedná o duchovní pokrytí, které zahrnuje to, že se jeden modlí za druhého a v případě jakékoliv potřeby si mohou vzájemně pomoci, či pomoc přivolat. Skupinka, tým, mluví také o společenství a povzbuzení, protože člověk když je sám si s nikým popovídat nemůže. Prakticky se pak jedná o pokrytí proti lupičům, protože jeden je snadnou kořistí, nejen v době ranného křesťanství, ale i dnes na mnoha místech země není dobré cestovat sám. Svědectví dvou je pak lépe přijímáno, neboť na základě dvou či tří svědků, se činí rozhodnutí i soud. Dva, či skupinka je také pokrytím čistoty evangelizace, protože můžete vstoupit do domu nějaké ženy. Pokud by tam vstoupil misionář sám, může svým chováním poničit pověst nejen té ženy, ale i celé misie. A pak, dva a více ukáží všem okolo boží lásku, kterou mají mezi sebou.
Podle toho všichni poznají, že jste moji učedníci, budete-li mít lásku jeden k druhému (mezi sebou). (Jan 13:35)
A zde je problém pudla. Láska jednoho k druhému. Někteří, samozvaní misionáři, tým nechtějí a nejraději by vše dělali sami. Svatá Trojice je tým a zjevuje nám podřízení se jedné osoby druhé v lásce. I to má být mezi námi. V týmu je potřeba umět správně duchovně vést a pak také být ochoten se podřídit. Jinak to může vést až k roztržce, nebo-li k roztržení týmu, jako to bylo v případě Pavla s Barnabášem a Janem Markem, kteří se nepodřídili Pavlovu vedení. (Později se však usmířili).
Totiž on nemůže být učitel ten, kdo se neumí podřídit.
Nenásledujte toho, kdo neumí následovat, takový vás nemá čemu naučit.
Neposlouchejte toho, kdo sám neumí poslouchat.
Nepodřizujte se tomu, kdo se neumí podřídit.
Nakonec právě ten, který se nepodřizuje, bude vyžadovat podřízení. Člověk, který brojí proti vlastní církvi, chce jinde církve zakládat?
Po nějaké době řekl Pavel Barnabášovi: „Navštivme opět naše bratry ve všech městech, kde jsme kázali slovo Páně, a podívejme se, jak se jim daří.“ Barnabáš chtěl s sebou vzít také Jana Marka. Pavel však nepokládal za správné vzít ho s sebou, poněvadž je opustil v Pamfylii a v práci s nimi nepokračoval.
Vznikla z toho taková neshoda, že se spolu rozešli: Barnabáš vzal s sebou Marka a plavil se na Kypr, Pavel si vybral za spolupracovníka Silase, a když ho bratří poručili milosti Páně, vydal se i on na cestu. (Skutky 15:36)
Spása člověka je o vedení-podřízení, služba v církvi je o vedení-podřízení, manželství je o vedení-podřízení, být součást misijního týmu je o vedení-podřízení i pokládání života je o vedení-podřízení, kdy Bůh vede a já se podřídím Jeho vůli. Vše to pak zjevuje jednotu Trojice, kterou v týmu, v manželství, v církvi či na misii odrážíme. Vůdcové se nerodí, ale rostou tak, jak sou sami vedeni. Nejen Bohem, ale i druhými autoritami, svým Pastorem-učitelem a podobně. A to hlavní co se mohou naučit je, že mají být poslední a pokládat život za druhé. Misijní tým je pak víc než skupinka manžerských hlavounů, kteří vedou k cíli. Je to spíše rodina, která má ohled jeden na druhého a mají stejnou lásku jednoho k druhému i pro ztracené. To je pak ten perfektní tým, který každý hledá.
Pefektní tým neznamená, že bude dokonalý. Perfektní tým je ten, který Bůh dal dohromady. Nebude dokonalý, ale bude boží – od Boha. Tým je boží rodina, nejlépe ze stejné církve, aby se na cestách nemuseli řešit názorové doktrinální rozdíly, ale aby v jednotě jedné mysli všichni sloužili evangeliu. Je to rodina, kterou vám Bůh přivedl. Místo pro modlitbu, povzbuzení, radost a hodně smíchu a legrace, ale i pro růst, kdy se učíme milovat a odpouštět. Ano, tohle všechno tam patří. Tohle je ten nedokonalý, avšak dokonalý tým, protože je to boží dílo (které je vždy dokonalé).
Tedy, vedeni Bohem, můžeme mít ten náš nedokonalý-dokonalý tým.
Tomáš a Eva spolu se svými dvěmi dětmi jsou již od roku 2017 misionáři na Balkáně, v Bělehradě – Srbsku. Jsou součástí nedenominační církve GGWO.rs a jejich povoláním je v zemích bývalé Jugoslávie evangelizovat a založit nový sbor, který bude dalším misijním a tréninkových centrem.
Email: info@ggwo.rs | Web: www.ggwo.rs | Země: Srbsko